Tretí diel zo série krátkych dokumentov o pozadí a historickom kontexte umeleckých diel sa venuje Slovenskému národnému povstaniu. Za často idealizovanými či romantizujúcimi výjavmi z povstania sa skrývajú skromné a neraz tragické skutočnosti. V dokumente sa objavujú príbehy dvoch žien v povstaní, ktoré prežili okupantské zajatie. Séria Príbehy umenia vznikla v spolupráci Slovenskej národnej galérie a štúdia Moiré.

Príbehy umenia: Bojovníci a bojovníčky SNP from Web umenia on Vimeo.

Tému protifašistického odboja spracovali počas druhej polovice 20. storočia v rôznych formách a štylistických prevedeniach stovky výtvarných diel. Bytostne sa dotýkala mnohých žijúcich umelcov (resp. ich rodín) a povojnové politické usporiadanie ju značne protežovalo. Rôznorodosť uchopenia námetu od propagandy a gýča až po odvážne a citovo angažované diela možno vidieť v súvisiacej kolekcií Bojovníci a bojovníčky SNP. Istému tradovaniu spomienok pamätníkov vojny sa dnes venujú aj členovia mladšej generácie. V dokumente predstaví partizánku Maťuchovú zo Šumiaca jej rodáčka, študentka a výtvarníčka Dominika Margetová. Partizánka Mária Eisenhuttová porozprávala svoje zážitky z povstania fotografovi Šymonovi Klimanovi, ktorý v rámci série portrétov o partizánoch zbieral aj ich spomienky. 

Šymon Kliman - Mária Eisenhuttová, z cyklu Partizáni

Šymon Kliman - Mária Eisenhuttová, z cyklu Partizáni

 

Jedným z príbehov, ktoré sa do dokumentu nedostali, nám poslal člen rodiny údajne najstaršieho bojovníka SNP, Jaroslav Kos:

"Konečně je busta na světě. Pátral jsem po ní dlouho. Vím, že byla také jeden čas v Praze. O bratru mého dědečka toho vím poměrně málo. Jeho kořeny jsou ve vých. Čechách, odkud jeho otec v polovině 19. století odešel do Velvar a tam založil rodinu. Tam se snad narodil i ujo. Později se rodina rozběhla po Čechách. Strýc měl rodinu asi ve Slaném. Vypátral jsem před lety jeho syna a při cestě do K.Varů jsem se u něho stavil. Bohužel asi 3 hodiny před mým příjezdem zemřel. Strýc Jozef potom odešel na Slovensko a v Turč. Sv. Martine se živil jako klempíř Po II. sv. válce, díky shodou náhod - v Martine pracoval jeden člověk z našeho města- se dozvěděl adresu. Tak rodičům napsal. Otec byl tou dobou (1954) v bolševickém kriminále. Matka se potom prostřednictvím strýce a fotografie s vyznamenáním snažila pro otce získat milost. Třídní nepřítel musel být potrestán a tak účast příslušníka rodiny v SNP nic nepomohla.Otec se potom dostal z kriminálu díky květnové amnestii. Druhý rok, když se jeho zdravotní stav zkonsolidoval, jel za strýcem do Martina. Vím, že se na Slovensku znovu oženil a jeho manželka se jmenovala Vlasta. V Martine se hodne stýkal s rodinou Hofmanových. To jsou takové útržky, protože je mezi námi věkový rozdíl 63 roků."


Vo videu boli použité materiály z Národného filmového archívu, Slovenského filmového ústavu v Bratislave, Oddelenia architektúry na Ústave stavebníctva a architektúry SAV a Galérie mesta Bratislavy.

Digitálne reprodukcie diel zo zbierok SNG použité vo videu vznikli vďaka projektu Digitálna galéria, ktorý sa realizuje v rámci Operačného programu Informatizácia spoločnosti a je spolufinancovaný z Európskeho fondu regionálneho rozvoja.

Viliam Chmel - Ranený partizán I. (1954), Oravská galéria, OGD

Viliam Chmel - Ranený partizán I. (1954), Oravská galéria, OGD