Vodotrysk v parku

Dva malé oleje z raného díla Jaroslava Verise pocházejí z let, kdy tento vsetínský rodák studoval v ateliéru monumentálního malířství pražské Akademie u česko-německého malíře Karla Krattnera. Právě Krattnerův zájem o staré mistry a historické výtvarné techniky měl na začínajícího Verise silný a dlouhodobý dopad, a to i po jeho odchodu do Paříže v roce 1924, kde pobýval až do konce třicátých let. Ve své době velmi úspěšný umělec, který uspořádal ve Francii a Československu řadu monografických výstav a od konce dvacátých let vystavoval na Podzimním salonu, se ve své tvorbě pohyboval od ohlasů staré holandské krajinomalby k dobově aktuálnímu novoklasicismu, později však experimentoval i s impulsy kubismu, surrealismu i ozvuky artificialismu. Typicky ho tak doboví recenzenti označují za „neúnavně experimentujícího umělce“ (Arne Novák). Po druhé světové válce, kdy byl Veris internován v nacistickém táboře Klettendorf (Klecina) u Vratislavi, se nadále věnoval zejména práci pro divadla; jeho jméno je spjato především se scénografickými realizacemi pro Karlínské divadlo.