Ležící křižák (studie k malbě Severní průsmyk z cyklu Vlast)

Zlomovým okamžikem, byť s tragickým dozvukem, se na umělecké dráze Mikoláše Alše stala soutěž na výzdobu Národního divadla, do které se přihlásil společně s Františkem Ženíškem. Pro výzdobu lunet hlavního foyer navrhl Aleš čtrnáct mýtických scén pod názvem Vlast. Ilustroval v nich bájnou cestu hrdiny, který se rozhodl získat své vlasti ztracenou svobodu, o níž slyšel jako chlapec vyprávět. Na své cestě překonává hrdina četná úskalí a podstupuje mnohé zkoušky, aby se po splnění svého úkolu mohl odebrat do říše mrtvých ke svým předkům. S myšlenkou vzniku podobně tematicky zaměřeného cyklu se Aleš začal zabývat už dlouho před tím, než vůbec vyvstala možnost realizovat jej na půdě Národního divadla. Stalo se osudovou tragédií Alšova života, že s výjimkou poslední lunety Žalov mu nebylo dovoleno návrhy realizovat a jejich konečné provedení bylo svěřeno jiným malířům. Původní spontaneita a energičnost Alšových předloh tak byla výrazně setřena a posunuta blíže k akademicky uměřenému ideálu. Rozdíl mezi konečnou realizací lunet a původním Alšovým výtvarným projevem je patrný především z jeho přípravných kresebných studií. Z existujícího rozsáhlého konvolutu těchto skic je v Karáskově galerii zastoupena i kompoziční studie k lunetě Severní průsmyky. Hrdinný rek cyklu Vlast tu dospívá ke své první velké zkoušce. S pomocí dalších bohatýrů musí odrazit nápor nepřátel, kteří se do jeho vlasti derou přes pohraniční hory. Kresba sama představuje studii padlého nepřátelského bojovníka umístěného v prvním plánu finální kompozice.