Cerkev

Architekt a malíř Nikolaj Iscelenov významnou část svého života spojil s pařížskou společností l’Icône, která od roku 1927 usilovala o obnovu tradic ruského ikonopisu v podmínkách „ruského zahraničí“. Ještě před tím, než přesídlil do Francie a začal se účastnit jejích výstav, pobýval Iscelenov v letech 1924–1925 spolu se svou ženou, výtvarnicí Marií Lagorio, v Praze. Zde také oba umělci uspořádali výstavu v Krasoumné jednotě v Rudolfinu. Ve Francii rozvinul malíř bohatou architektonickou, malířskou, organizační i přednáškovou činnost. Podle Iscelenovových návrhů byly postaveny pravoslavné chrámy sv. Joba v Bruselu (1934) či sv. Alexandra Něvského v Lutychu (1950). V souladu s ideovým nastavením společnosti l’Icône považoval Iscelenov ikonopis za životaschopnější alternativu k soudobému západoevropskému modernímu umění: v souvislosti s činností společnosti například napsal, že „západní umění je v mlhavém hledání nového nerealistického výrazu. Ruský ikonopis pokračuje ve své činnosti, je živý a má před sebou nekonečné obzory rozvoje“. Je pravděpodobné, že obraz Cerkev byl jednou z jedenácti autorových olejomaleb na výstavě v pražském Rudolfinu a že právě odsud ho získala historička umění Naděžda Filaretovna Melnikova-Papoušková, která ho později, v roce 1938, darovala Karáskově galerii.